Jsou básně, které když navštívím, jako bych si vzpomenul na svůj pseudonym. Jsou básně, jako by mě vánek pohladil a byl pryč. Jsou básně, jako by jsem se dobrého vína napil, a střízlivěl až do rána. Jsou básně, jako by se přede mnou zjevily všechny krásy a moudrosti světa, a tou je právě tato...

11.8.2011 13:32 | saskatuna

háááá,Sonja-žena počasí.

10.8.2011 15:01 | Martin Havlíček

ježiš, to sem radši vůbec nepiš...Ještě mě někdo obviní, že kvůli mě neni Léto.:0))).Takovou moc fakt nemám..poroučet větru dešti...Jo takhle naporoučet si seznam knih, po kterých toužím...:0)

10.8.2011 8:40 | Sonja la Rosa

zticha jsem byla spíše já, neboť před Vámi a Vašimi nádhernými verši i Slunce uhasíná =-) děkuji

9.8.2011 21:42 | Baruet

jo přesně tak, je to krásný a zalézá to pod kůži...a taky se omlouvám, byla jsem zticha v komentářích více méně proto, že jsem váhala, jestli jsi ten Baruet, nebo ta Baruet a nevěděla jsem, jak Tě neutrálně oslovit :0)) Píšeš poutavě, nikdy to není nuda..

9.8.2011 21:38 | Sonja la Rosa

děkuji, věrný komentátore a otipovávači =-)

9.8.2011 21:36 | Baruet

Tak tohle je síla,výborně napsané,skvělý název,smutek,nespavost a metafora v kolébce. Zase musím dvakrát do bludiště.

9.8.2011 20:45 | Martin Havlíček