Anotace: ...

Pověz, co má zas tohle být,
řekni mi, co ode mě chceš,
teda pokud víš, co je to chtít
a už nestavíš obrannou zeď
proti mně.

Já to fakt nechápu, neumím,
žiju svým rozumem ubohým,
co se to děje už nevím,
naučila jsi mě nevnímat,
a teď se mám smát?

Proč všechno vypadá ideálně
a zase to tak není,
proč vybírám si daně,
když se nic nezmění,
co to zas má být?

Jsem tolik bezmocná, proč?
Chci zastavit ten odporný kolotoč,
nechci zažít znovu začátky,
chci žít na plné otáčky,
tak proč mě nevnímáš?

Měla bys mi být blízko,
proč to tak není?
Je mi z toho smutno, úzko,
copak se to nezmění?
Já nechci takhle žít!

Asi bude chyba u mě,
co si mám zas vyčítat?
Co, když neumím se milovat,
co, když nevěříš mi ty,
co, když já nevěřím sobě?

Copak nemáš víru,
chceš být ta chudinka,
jsem s těmi pocity na štíru,
jaká je pro to záminka?!
Mě už tohle nebaví!

Nebaví mě život nucený,
umělý úsměv, všechno v pohodě,
přitom člověk cítí se ztracený
a žije jen tak, v náhodě,
bez vnitřní radosti.

Co to má být,
a proč ti to píšu,
proč neumím žít,
jak pes rány si lížu,
štěkám, neumím nic říct.

Ano, cítím se jako pes,
znám svůj vnitřní třes,
slova neznám, jen záštěky,
svět lidí je mi daleký,
nerozumíme si navzájem.

Publikoval(a): Baruet, 6.8.2011