Anotace: léto 2008

Stojím a dívám se,
poslouchám hromy,
vidím, jak nebe
se zahalí
...
do temného pláště
s mnoha cípy,
jež potom ještě
roztrhá na cáry.

Kapky deště padají
na promoklou zem
a já tady stojím
u dveřejí.

Blesky, hromy poletují
temným nebem,
stromy se kývají
v rytmu s větrem.

Jako blesk,
když roztíná stromy,
tak to i v lidském
světě chodí.

Zatáhnou se mraky
v rytmu lidských hádek,
křik a pláč to symbol kapek,
a pak přijdou strachy
...
duší ubohých
pošpiněných pravdou
dávno prořeklou
z úst svých.

A pak padají kroupy
na hlavy viníkům,
tak jako facky
k jejich obličejům.

Náhle déšť ustává
a blesky, hromy
mizí za horama,
kouzlo přidává
...
odlesky duhy,
s níž slunce kreslí
krásné kruhy
do mokré trávy.

Každé nové odhalení
dává naději
lidským pokolením,
že se hodně zasmějí.

Slunce to úsměv
nazlobeného jest,
to dobrá zvěst
pro bytí všech.

Publikoval(a): Baruet, 3.8.2011