Vstříc beznaději
Vstříc beznaději
Anotace: verše o třetí hodině ranní
Podání rukou, úsměv, objetí,
dotek, touha, strach a dojetí,
nový věk, nový člověk.
Touha objevit svět,
roztrhat růži a její květ,
nevědomky popíchat se o trny.
Dotek snů a přání,
tiché rukou zamávání,
loučení ruchu velkoměsta.
Nic netušící plačící dítě
němé, neznalé sítě,
sítě spletené neštěstím.
Počátek nového desetiletí
v němž naděje marná svítí,
svíce záblesky uhasíná.
Slunce dostalo strach,
lásky nájemný vrah
získává vládu nad světem.
Mrtvá láska nadobro padla,
růže, ta krásná, navěky zvadla,
víra opustila smysl i mysl.
Úsměv na rtech slabomyslného blázna,
sklenice vína, sklenice pravdy prázdná,
podvod a lež místo růže kvete.
Mrtvá naděje, víra i láska,
prohra a zlo kvete a praská
v krbu oheň ďábelský.
Smysl žití se ztrácí,
letí ve výšce střemhlav jak ptáci
a spolu se vším je nesmyslný.
Publikoval(a):
Baruet, 1.8.2011