Anotace: 30. července 2011

Vždy když jsem sám,
do prázdna utíkám,
Před světem unikám
a vlastně nevím kam.

Možná pryč, tam do bájné říše,
kde draci pijí z věhlasné číše.
Asi jsou hnědí, ale bílí spíše,
a možná právě jeden z nich můj osud píše.

Vždy když mám trápení,
tak mé srdce zkamení.
I když nevím odkud to pramení,
snažím se dojít smíření.

Stále tu pravou hledám,
na cestě své padám a zase se zvedám.
Svou duši ďáblu lehce nedám,
dokud se se svou láskou neshledám.

I když tahle cesta zlo skrývá,
tuším, že naděje mé jméno vzývá.
Přestože světlo s temnotou splývá,
já věřím, že už se rozednívá.

Cesta už se ke svému konci chýlí,
už stačí mi ujít jen jednu míli.
Už je jedno jestli jsou draci bílí,
hlavní je, že jsem neztratil síly.

Publikoval(a): Básník Kafka, 30.7.2011