Anotace: Výlev můj večerní, možná obzory začerní

Vzpomínám, když na fotky se dívám,
přistihl jsem se, jak o Tobě snívám.
Chybí mi dotyk, rukou tvých jemných,
chybí mí moc, utíkám do koutů temných.
Tam lituji se, lituji vše špatné,
vzpomínky jsou moc čerstvé, lesklé, né matné.
Nechci se už trápit, ale právě bolest doléhá,
je to už tak, další slza v oku smutně naléhá.
Ta slza se spojí s dalšími do proudu smutku,
už nevím co a jak dál, směřuji k tomu skutku.
Ty nic necítíš, nezáleží Ti na mě, nepíšeš,
já už vnucovat se nebudu, to ty srab seš.
Nepodíváš se mi do očí, neuděláš vůbec nic,
já myslel, že pravá jsi, možná i trošku víc.
Myslel jsem špatně, teď za lásku musím pykat,
jako malé dítě, sedět v koutě a tiše vzlykat.

Publikoval(a): blackhenry, 24.7.2011