Anotace: něco trochu strašidelného :-)

Začala pohroma
a já na světě zůstala úplně sama!
Bez rodiny, bez přátel,
Bez mámy a nepřátel….

Tolik se bojím,
Uprostřed světa stojím
A dívám se,
Jak se svět hroutí…

Domy padají
a z mrtvých lidí zombíci vstávají.
Je to konec civilizace,
asi vidím krátkozrace….

Už nikdy to nebude jako dřív,
už slyším zombíků křik.
Už slyším jejich nohy, co si pro mě jdou,
vidím moji mámu, zlou!

Jsem jen pouhé dítě, které nikdy nepozná štěstí,
v tu chvíli mě bratr praští pěstí
a já se probudím
a žádný zombii už nejsou…..

Byla to ta nejhorší noční můra,
vždyť zombík je ta nejstrašnější nestvůra!
Jsem tak ráda, že jsem se před zombíkama neplazila,
díky bratře, jinak bych se nikdy neprobudila….

Publikoval(a): lénuška, 27.6.2011