Anotace: Ještě zbývá cosi...naděje

V klidně rozbouřených vodách tvých vnitřních otázek,
krom sílící beznaděje snad zbylo ještě cosi,
jak tisíce věků ošumtělý stařec držící provázek,
jediný, co zbyl z marionety...oba stejně nazí, bosí.

Jak vysloužilý námořník, co hledá cestu domů
a najde jen střepy dávno vybledlého "navždy spolu"
a jeho-dnes jediný věrný-pes čůrající u poznaného stromu
a miliony společných kroků, už ne vzhůru, ale jenom strmě dolů.

Jak sílící tupá vášeň po někom, kdo je k lásce slepý
a ty přesto cítíš naději...
v nekonečných píscích fantazií našich dětí,
jak každý jednou dojdou na konečnou, ocitnou se na poslední opuštěné koleji.

V klidně rozbouřených vodách tvých vnitřních otázek,
krom sílící beznaděje snad zbylo ještě cosi,
jak průzračná voda neztratí se v množství moří, jezer, řek,
jak energická červeň v našich žilách, co koluje pro život
ne, že chce, že musí.

Publikoval(a): littlewitch, 10.6.2011