6. Červenec
6. Červenec
Anotace: V horký letní den u silnice stojí velice starý strom, jen poslední list, který ho drží při životě. Autobigrafie básník pod stromem vypravuje jeho příběh.
Černá řeka krajinou se nese a konce v dáli není,
horká, že teplo vidíš jak si na ní hraje.
suchá řeka s mezí místo kraje,
kde 5 metrů vysoko světlušky žhnou po setmění.
Tu na krají už 100 roků stařík tiše hlídá,
nebaví se semnou nezasýpe, nic nepovídá.
Tak sedím vedle něj unesen jím, bez odpovědi proč?
Stojí tu jako stráž, kterou nikdo nevystřídá.
Popraskaná pleť a hluboké jizvy ho trápí,
holá hlava jen poslední vlas.
Už se mu to rychle krátí,
zůstavá poslení naděje, poslední ševelící hlas.
Osud a čas je neúprosný a neovlivní ho nikdo z nás.
Poslední chloupek ve větru zběsile vlaje,
vidím ho, vysí tam jak nad propastí u okraje
a ten odporný vítr si s ním hraje zas.
Do posledních sil bojuje zatíná ruce
chce ještě nasposledy pohlédnout,
jen naposledy vidět zápat slunce.
Slzy mi tečou po tváří on už nedokázal bojovat
lehounce se snáší k zemí zelený lístek,
poslední chvíle, okamžiky, opouští starce
stalo se co se mělo stát.
Nedlouho tomu železné zuby projíždějí žilou,
ani kapky krve nevyteče,
zuby ostré jako samurajské meče,
tak nakonec padl dub motorovou pilou.
Publikoval(a):
Gemy, 9.6.2011