Anotace: Dávno přihodilo se

Jsi nekonečná chvíle,
záblesk na špičce osudu,
poslední moment cíle,
síla, bez níž nebudu
tak docela žít.
Jsi otevřená rána,
kterou zahojit už netoužím,
i když bolest na kolenou
drží mě a poroučí
snést bez váhání
oslnivé světlo hvězdy tvojí,
padající na Zem.
Padá tam, co stojím já
- ten blázen,
jež tak omámeně
věčnost právě dojímá
když táže se
zda uměla by víc,
i vesmír ohromeně
sám sebe raděj zapírá
postaven před rozměr
jenž moje srdce káže
pro Tebe!

Publikoval(a): Lucijána, 3.6.2011