Anotace: Po uvážení, že předchozí verze je nuchutná. Poopraviti jsem si dovolil, aby bylo lépe na světě.

Po ránu vráně ránu dám

Roztahuji stehna svá
myslíce že budu tvá
jsem černou vránou noci
já volám po nemoci

bolest ždíme kdeco jako hadr plný slz
teplá slaná voda protéká mnou skrz
chuti zabít všechnu lásku já tiše odolávám
pak proklínám se ráno když opět někam vstávám

roztahuji stehna svá ale nemohu tě svést
nemyslíce - budu tvá - ty však těžko bys to nes
jsem černou vránou noci a volám o pomoc
jsem pomníkem co nestojí jim ani za nemoc

jak v kleci lámou se údy chci-li odtud pryč
kousek po kousku drolí se na prach v ruce svírám tyč
tou tyčí umlátím jednou tu vránu
bude to večer snad možná až k ránu

Nezabíjej vránu!

Publikoval(a): Válec, 28.5.2011