Anotace: je jich více v jedné...

Až zavřeš očka svý,
do snu se probudíš.
Nevíš jaký to bude sen,
třeba tě přemístí mně sem.

Budeš hledět na mě jak usínám,
budeš ležet vedle mě,
ale stejně uvidíš že prázdno objímám,
tak proč nepolíbíš mě?

Už jen pocit noční můry do reality tě probudí,
ale tvůj křik mě však na tu dálku nevzbudí.
Přesto ale víš že tě miluji,
a bez tebe je svět můj naruby...

***

Až spočineš na lůžko své,
budeš cítit vůni mou,
pak ohlédneš se
a za sebou..
Vidíš mé vlasy jak mihnuly se temnotou..

Zavřeš oči svý,
je to jako prokletí.
Nemůžeš pořád spát,
to plná luna za to může,
ty chceš už se napospas snům vzdát,
přemýšlíš co chce a co ji můžeš dát,
aby tě konečně nechala spát...

Nevíš zda už sníš či bdíš,
když mě za sebou ucítíš,
otočíš se ale mě nevidíš..

To medvídek ode mne pozdravení nese,
krásné sny ti přinese,
Když nemůžeš spát,
nech si o galaxiích zdát,
ty ti nezpůsobí pád,
ale budeš mít hrozný hlad,
možná ucítíš chlad...

Ale to vše i když se nezdá v pořádku jest,
protže protnout naše sny i životy je pro nás čest...

Publikoval(a): Last, 27.5.2011