Anotace: setkání se stářím tváří v tvář

Když duše pláče,
nechej ji jít,
je jako ptáče,
co neumí snít.

Vylétla z hnízda bez objetí,
a s tíhou hříchu daleko nedoletí
a s lehkostí lásky
nepozná vrásky.

Slzy jsou krásné jako ty květy jara,
co na tom, že už je duše stará,
zsinalá věkem s bílými vlasy
na podzim života sklízí skutků klasy,
ach, jak je nádherná!

Dýchá na mne ta lidskost zestárlého dítěte,
ve tváři čtu romány o světě
a mé nitro svírá se dojetím,
bůhví, zda též tak poletím,
až jednou, až přijde čas.

Zavírajíc oči, ukolébavka pro duši
rozléhá se v uších
a vůní kvete ráje zahrada,
stáří se mládím přelévá
a den smrti noci ukrádá,
života naděje ozařuje,
smrt poražena, upadá.

Živote, Tvá síla tak záhadná,
Ty živle živlů všech,
na porozumění neznámá
znáš odpověď,
Tobě smím chválu pět,
Tys stezek osudů spleť.

Publikoval(a): Baruet, 1.5.2011