Anotace: ....

Za prahem
v bolavém tichu
otče, odcházíš
by jsi neviděl moji míchu
co žije a proudí
a vnímá vše
jako listů stonky

Ve zněti
tvých nožů
k mé duši
sme souhvězdí
a vyhaslé hvězdy
rodinného znění
a přece naději lásky
co vraždíte
nerada chodím k vám
mám z rodičů strach

Otče
Tvé smutky
Tvé bolestné nože
co režeš nás
bolí
I to ticho
v domě trosek

Jsem jaká jsem
jiná nebudu
rodiče miluju
bolí mě hádky Tvé a matky
co do ran nesete mi
tu bolest ve vašem znění
ve vzteku na sebe můj domov
boříte
kameny trosek nemohou
plakat
tak pláči já pod
těmi troskami

Já jiná nebudu
neodpovím smíchem na ránu
jiní mě rádi mají
vám vyhověti nemohu
nemohu se smát
nožům na mou
osobu I když vás mám ráda

Ve vlídnosti
odpykávám piky piky
už nemohu
Hra na již nemohu...

Za branou nedorozumění
spolu jdeme
rodiče a děti
co na to souhvězdí
lásky
respektování
trosky jsou z domova
a já pod něma

Jsem stále samou
hodnou a vlídnou
střelenou
kdo jen to vidí
se mnou letí
a vás bolí
naše životy společný
vím...
Mě taky

Ve vločkách snad vaší jiné
povahy
ptejte se Boha
co poví
váš Bůh je v kostele
ten můj v životě
bez urážek
bolí to
že modlení je záhadný
a věřím v něj
v modlitby a Boha
srdcem a bez nucení
bez příkazů a trestů
sama mám ráda
dobro a Sv.Antoníčka
nebýt jeho zázraků
o než
jsem prosila
už bych v Boha
NEVĚŘILA

Bůh je láska
tak jaký je váš Bůh?
když lásku máte
jen když jdete z kostela:"(

Já beru si vše k srdci
jiná nebudu
tak nesoudím vás
ale omlouvám se za tuto
básničku
ač bych neměla
asi

Výčitkami se dusím
rodičové moji
že tohle sděluji

Publikoval(a): kopretina7777, 13.9.2024