Anotace: Můj život - konec básně - snad bude to tak...

Zrodila se jedou na první pohled docela obyčejná housenka,
co život svůj žila po boku rodičů jako panenka.
Celičké dny okusovala lístečky a k večeru rodičů se ptala jak se měli,
pak ale přišel den, kdy rodiče odletěli.
Housenka zůstala sama se spoustou otázek,
nejhlavnější zněla: To je život plný všelijakých bolístek?
Každé ráno lístky okusovala jen na nejvyšší rostlince,
vyhlížející rodiče, ty staré časy, které má už jen ve vzpomínce.
Housenka pláče, jediné vzpomínky jí zbyly.
Zvedne hlavu, kouká, jé, rodiče přiletěli.
Na první pohled je zase vše, jak má být,
avšak housenka dobře ví, že o starých časech si může nechat už jen snít.
Nic není jako dřív, rodiče už po jejím boku nestojí společně,
dívají se každý jiným směrem, tak co se děje? - Řekne jí to někdo konečně?
Housenka se uzavírá do sebe, pocit bezpečí dodává jí kukla,
oddává se snění, usíná, doufá v to, aby její kukla jednou pukla.
Kukla pukla a objevila se krásná motýlí žena,
housenka odlétá, je vysvobozena!..

Publikoval(a): Huhlinka, 26.4.2011