Nic
Nic
Nic nebýt
neexistence mě láká
necítit
všechno zoufale
bolí
Vesmírem v hořkosti
svého dění plout
nechci
Už jsem zapoměla
že
jsem chtěla žít
s vesmírem se spojit
Sobecky
a bolestně
chci
nebýt
netoužit
necítit
netrpět už v dění
života neb unavená a bolavá sem
k smrti
chci klid
tak kde ho najdu
než tam kde je nebýt?
Na lidi co vedou v Boha snad ani nevěřím
vždyď nejhorší jsou jeptišky
co zhrzeně daň platí
svému rozhodnutí
jsou a nejsou svojí vírou
vždyď vyhořele Boží lásku
nemají
Však co je Bůh, láska, manipulace
kam nás vedou
tedy vedli neb už do kostela nechodím
a žiju líp
jsem vyhořelá ve víře v lidi co ohánějí se
Bohem a láskou
a sami jdou nehezkou cestou
a životy maří
ne není to rouhání
jen zkušenosti
bolavé trpké
vyhořelé v tyto vůdce oveček
Láskou žiju
ne však vynucenou
láska se vynucením zavraždí
Neexistovat chci...
Neb bolesti mě pozřeli
fizycké i ty duševní
Publikoval(a):
kopretina7777, 30.5.2024