Snad si vzpomínám
Snad si vzpomínám
Také dnes tvá mlčenlivá svědectví
ukládám na dna talířů
vratká je chůze po novinách
od rozestlaných pokojů
až po tvůj pohled
který zčernal za poslední stránkou.
Také dnes jsou mé řádky samomluvným dialogem
jako temné okraje propastí
které se dále rozpínají
v těch nespravedlivých záchvěvech citu
jsem si jistá... věřím
tvá vina musí být větší.
Také dnes mě vedeš popraskaným úsvitem
smutné vlaštovky na členitých zdech
rozdírají fialové mraky
rozvěšené vysoko nad hlavou
a v tom důvěrném šustění hlasů
snad si vzpomínám.
Publikoval(a):
Lugilla, 1.5.2024