Anotace: 2024

kousky čokolád padají do bludišť ze rtů
abych ti polibky přiblížil vzdálenost
však neumím poručit dešti či větru
abych tu bdělost podržel v závěru

polonahý se v tobě koupu
a podléhám délce prorostlých alejí
ze kterých věnce padají na hlavu
samy a potají

šeptají nám ještě v embryích ty naše osudy
jako sudičky co se opily z nudy
a pokládaj základy do rolí

vidím se jako potápěč v odrazu měsíce
který si krvácí pořád stejně
vidím se jako maketa co vyplouvá z vody zpomaleně
a proto jsem vidět s odstupem

Publikoval(a): Martin Havlíček, 19.4.2024