Anotace: Básnička, která má vyjádřit plynutí času z pohledu nešťastně zamilované osoby.

V lese skrývá se starobylé tajemství.
Tajemství největších bohů i nejmenších zvířat.
Tento temný, barevný les nese tajuplné poselství.
Najdeš tam vše co by sis mohl přát.

Jdu tím lesem něžně, tiše, opatrně.
Jdu po stopách, které vedou do tmy, do neznáma.
Vedeš mě ty jsou to tvoje stopy, jak si tu proběhla něžně.
Šla si sem, mnou nevědomky milovaná.

Chci ti říct svoje city, proto jsem tu.
Tady jdu abych našel tebe.
Nebe, ač čiré bez obláčku, nepřekoná tu lesní tmu.
V tuto hodinu, slunce na obzoru vytrácí se z nebe.

Šero se začíná šířit, noc se začíná výřit.
Tvé stopy, ladné tvé nohy, začínají mizet, a já nechci,
nechci tě ztratit, si moje světlo a já se chci jenom usmířit.
Stromy houstnou les tmavne, stopy jsou ty tam, jsem na svých sil konci.

Tma mě obklopuje, ze stromů mám vězení.
Kam jdu tam strom, na špičku nosu si nevidím a tak narážím, narážím tvrdě.
Nedokážu si vysvětlit jak se stalo tvých stop zmizení.
Najednou tvůj sametový hlas prořízne tmu, mluví ke mně, já se plazím za ním, hrabu se v půdě.

Najednou světlo louka řeka, různorodé zvířectvo.
Jsi v řece po kotníky v čase běžím za tebou, křičím na tebe "vrať se mi prosím".
Běžíš dál a dál, už jsem taky v řece, proud času mě táhne od tebe, začíná se ztmívat nanovo.
Zastavíš se ohlédneš se naše oči se setkají, moc dobře se znají, zvedneš ruku a naposledy mi zamáváš pak se vytratíš, spím nebo bdím?

Světlo a teplo pomalu mizí.
Obklopuje mě čas unáší mě, unáší mě od tebe.
Čas mě obklopuje, štípavá zima do mě vstupuje, vzpomínky na tebe pomalu mizí.
nic se neděje, všechno jen pomalu pluje kolem mě a já pořád myslím na tebe.

Doufám, že se objevíš a řekneš "to byl jen žert".
Ale vzpomínka na tvůj poslední pohled mi napovídá, že nic takového se nechystá.
Tak jenom ležím, nechávám čas mě unášet, čekám na něco a když nic tak na smrt.
Čeká mě to co mě čeká řeka času je si jistá.

Publikoval(a): Jezura777, 3.4.2024