Anotace: ...

Ještě než položím hlavu na polštář
a přichystám znavené tělo ke spaní
popřemýšlím jak jsem mrhal čas
dlouhou cestou k bájnému prameni

předtím než položím hlavu na polštář
budu osamělý zajatec uvnitř němých stěn
odložím orosenou růži tam před něčí práh
možná jsem dobrý básník ale manžel žádné z žen

a tak než položím svou hlavu na polštář
prozkoumám temná zákoutí měst či ulic
prý není nutné nadále se budoucnosti bát
já však už dávno přišel o důvod pro smích

než položím hlavu zlehka na polštář
chci vědět zda-li mě přijde někdo ukonejšit
ke spícímu muži vždy zavítá jen jeho strach
v době plné zločinu čemu vlastně máme věřit?

Než položím hlavu v klidu na polštář
chci mít jistotu že se probudím do jasného dne
vypadá to jako bychom neměli pro co žít či umírat
každý by si měl najít okamžik pro trochu poezie

poté co položím sklesle hlavu na polštář
zavzpomínám kolik nevinných zemřelo
je dvacáté první století inu nač se ptát
proč spousta sakur smutkem uvadlo

než přiložím hlavu plnou myšlenek na polštář
pomyslím na matku jak o samotě probděla celou noc
je to proto neboť spatřila krutou pravdu ve hvězdách
že nám nejspíš už nepomůže volání o pomoc

až přitisknu hlavu o samotě na polštář
schovám se na chvíli do světa lucidních snů
život je hra však ne každý ji umí vítězně rozehrát
tato společnost mi doteď držela pod krkem nůž

až hlavu na polštář nenuceně položím
pokusím se z plných plic nadechnout
civilisté umírají i v roce dva tisíce dvacet tři
žádná krev není dosti rudá pokud jde o mamon

hlavu na polštář tak jako vždycky položím
prosím zařiďte abych se již nemusel stydět
otevřít víčka a být zděšen z toho co uvidím
malého kluka s nataženou paží připraveného střílet

Publikoval(a): Makaveli, 29.11.2023