Zlom
Zlom
v plamenech
zřítila se puklá geoda
a vyrval jsem se ven,
přes ostré kraje skořepiny
co řežou do živého masa
a hledám stále vlastní rysy
uvězněné v žule,
jak buonarrotiho anděl
odkrývám je pod vrstvami
popela a krve
kde je ten zlom
kde končím a kde začínám
přikrývá mě popel
jak peří postřílených ptáků
od hrabání zkrvavené prsty
a polámané nehty plné hlíny
zatnu až do morku kostí
a nebudu se prosit
už nikdy se nebudu prosit
abych byl dovolen
Publikoval(a):
glacier, 13.11.2023