Siréna
Siréna
Píchni mi do žíly vůli,
V čas kdy den s nocí se půlí.
Utrhni květinu milosti,
ať vzplane, jak všechny mé slabosti.
Zahal mě do tepla tmy,
zahraj mi na prstech sonátu.
Udušenou v mlze tužbami,
O ztracené iluzi v tornádu.
Zbičuj mě mými úzkostmi,
s ladností povznesené nad všemi.
Zašeptej jemně, ať zdá se mi
Že jediný já jsem hoden cti.
Zaryj se hlouběji do duše,
ať jediný hlas není udušen.
Okus můj strach a mojí pýchu
lapenou v plamenech cizích hříchů.
Svaž mě do provazů chtíče,
nechám tě vkrást se mi do mých snů.
Pak zaviju jako raněné lvíče,
zarytý v drápech hladových lvů.
Smrtí já pohrdám,
zaslepen oblakem lží.
Ty směj se mým obavám,
já s pokorou odložím svůj kříž.
Slož si svou hlavu do mého klína,
A zašeptej mi do ucha skromně.
Že tělo i s duší mi do tebe splývá.
Sirénin hlas už zmocňuje se mě.
Laskavé tóny mění se v křik,
polapen ve stínu hanby.
V tunelech ztrácí se amantův vzlyk,
kde světlo nebylo a nebude nikdy.
Publikoval(a):
Muerto, 14.9.2023