Anotace: ...

V temných koutech podvečerů
v těch nutkavých záchvěvech polospánku
tiskneš mi slova pod obočí
a ten jediný verš
osvětlil strnulou krajinu za oknem.

Už dávno nepoznávám svou tvář
pod modrým obloukem noci.

V chladných opadaných zdech
v nadějích nad kterými se táhne stín
vyrůstají ti z rukou stupnice
ta změť čar a tónů
je předobrazem poezie.

Čas není drahý pro ty
kteří už své básně napsali.

V temných koutech podvečerů
v těch nutkavých záchvěvech přání
znovu dýchám na tvé horké rty
a popadané vzpomínky se hmotní
v jeden jediný verš.

Publikoval(a): Lugilla, 10.8.2023