Anotace: ---

Máj

Byl pozdní večer - první máj -
večerní máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
kvetoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

Máj (vlastní inspirace)

Slunce ke spánku se klonilo,
v oblacích kouzel a červánků.
Byl první máj, večer snů, plánků,
kdy již i o lásce vše snilo.

Hrdlička, slavík zpěvem touhy,
ve vonném háji, v květech stromů.
Voláním svým po sletech domů,
máj tak vítal jménem mnohý.

I v bolu pláč tu slyšen tichý,
kde jezera šum, v křovích stinných.
Z jakých vidin, poví, že z vinných,
pro sen lásky, ztišen hříchy.

Publikoval(a): Litarts, 30.7.2023