Hájku
Hájku
Jak jsi starý, zelený,
v poli tísněn změněný.
Datel černý pláče,
vidí-li oráče.
Dosednuv jen na strom,
v kmen i střílí o tom!
Ťááá...ťááá...ťááá...
píseň naříkavá.
Kli, kli, kli, kli, kli, kli,
na to nejsme zvyklí!
Odlétá pak vedle v les,
kde svou opakuje směs.
Klove, buší do stromu,
jak nerozumí tomu.
A zase zpívá, pláče,
vždyť vyvést chce své pláče.
Zná pohled v širé pole
i s oráčem tam dole.
Publikoval(a):
Litarts, 4.7.2023