Anotace: Miluji tvořit nové a kouzelné věci.

Rozpravy a fantazie, Marie Bernadeta

Miluji tvořit nové a kouzelné věci. Chci vnímat a soustředit se na něco krásného a živého a přenášet své vnímání do barev a tvarů. Přemýšlím nad svým dalším tvořením, jakým směrem se dát?
Stromy jsou majestátní, jejich život je připoután k jednomu místu na zemi, jejich osud je jasně dán:
stát ukotven kořeny v zemi a růst k Nebi.

Buk


Stojím vprostřed stáda slonů, bojím se a trnu strachy, snad mne neušlapou jejich šedé nohy… Však strnulost v nich jaksi dřímá a zároveň i velká síla.
Tam v bučinách lze překročit práh času v našich dějinách a vejít z Vysočiny do Afrických siluet, kde lev se plíží ke kořisti. Slunce se rudě valí k spánku a v lehkém sotva tichém vánku se vznáší moje duše jako „ déja vu“ a prsty obrů obrůstají mechem a plech na staré boudě rezaví.
Však Oko prozřetelné hledí na mne z kmene, jenž hladkostí svou ukolébá moje divné představy a listí padlé k jeho nohám na jaře mne nebaví.
Tam mezi kmeny strnulými čas se zastavil, lev uloví svou gazelu a krví potřísněné zuby utírá si do trávy, co v dáli bolestí jen tichou v klasech ševelí.

Jarní lístky



Tu křehké jarní lístky buků vlají
jak prapory všech válečníků,
co v těchto tichých velikánech přebývají.

Co nemáme, to vezmeme si jinde
a násilí je na denním pořádku,
země je dávno krví skropená
a boje našich předků dohřměly,
jen silné kmeny buků
a jarní lístky jejich činy
nesou v dál tam, kde je každý sám
a obalí je ladné pavučiny.

Publikoval(a): Marie Bernadeta, 30.4.2023