Samota
Samota
Anotace: Tak krásně smutná...
U okna jsem stál,
byl den a já se světla bál,
ten pocit ve mě dlouho dřímá,
není tu nic, přitom mě cosi svírá.
Křiklavá ta barva šedá,
jako moje tvář je bledá,
krev ve mně snad neproudí,
veselá myšlenka, ta ve mě jen zřídka zabloudí.
Nehýbu se, nemám proč ,
již dlouho v sobě držím moč,
tak nesedej si ke mně blíž,
zda-li smutek můj nesdílíš.
Publikoval(a):
Averzus, 20.4.2011