Zelená Karkula
Zelená Karkula
Žila hnila jedna dívka,
v zeleném vždy byla, rty svírajíc kousek dřívka.
Zelená Karkula říkali dívce,
co vojenskou barvou kryla své líce.
Její maskáče, tmavě zelené,
ladily k její uniformě vojenské.
Malý kroužek piercingový, třpytil se jí v nosíku,
a za pasem nosívala, vždy nabitou devítku.
Šla tudy, přímo k babičce,
měla čtyřky dudy, tedy ne maličké.
Guláš s šesti knedlíkama,
v tašce cinkaly jí lahváče,
nesla bábi svojí,
vždyť ta bez nich neskáče.
A jak jde tak lesem,
dává si poslední cigáro,
sotva několik metrů hne se,
končí její leháro.
Kde nic tu nic, z křoví vyskočilo sedm vlků,
žádný z nich už nebyl panic, silné řetězy kolem krků.
Chtěli ji znásilnit,
okrást, zabít a zahodit,
své ego vlčí násilně posilnit
a z kopýtka si vyhodit.
Jenže Karkulice ramenatá,
velká, silná, odvážná,
bývala to výsadkářka
a tak se jen tak nedala.
Tři vlky zmasakrovala brutálně,
svojí kapesní mačetou,
konala ze zvyku, spontánně,
na ni si jen tak nepřijdou.
Jednomu rozšlapala hlavu,
druhému utrhla nohy, ruce,
jinému pak chvatem vrahů,
vyndala z těla plíce.
Poslednímu ihned na to,
uškubla jeho pyj
a za svůj čin proradný,
vlčí pindíku v mechu hnij.
Stáhla ho pak z kůže ještě,
kvůli cool bundě na zimu,
na trofej z huby vzala kleště
a nabrala k bábi azimut.
A šel tudy měl dudy,
myslivec jak hovado,
co zřeží držel svoje pudy,
s ženskou byl jak tornádo.
Byl to mladík náruživý,
Karkulici spěchal na pomoc,
do jejího klína celý divý,
byla to skoro nemoc.
Leč když už tam byl,
tak dostal taky do držky,
kdyby radši v knajpě pil,
nedostal by od naší mršky.
A tak se náš mysliveček,
polomrtvý plazí pryč,
leč nestihne to, ten blbeček,
v zádech mu teď zeje rýč.
Když Karkulice došla k bábě
a předala jí oběd její,
skoro zabila se venku o hrábě
a babí nevěřícně oči valí.
Ty vole Karkulo,
vždyť já guláš nežeru,
já se přece pokaždý z něj,
na tři doby poseru.
A jak se tak děti stává,
Karkula se nasrala,
babičku hned rozsekala,
do ledničky ji narvala.
Uložila pěkně v miskách,
důkladně bábi rozporcovala
a jelikož vyhládlo jí,
guláš s pivem poobědvala.
Pak zapálila Karkulice,
bábin lovecký srub maličký
a kráčela vesele domů, od požáru,
kde hořely kousky babičky.
A když naše princezna s piercem,
dorazila domů za maminkou,
generálem Thomasem A.W. Spearsem,
děj trval chvíli kratinkou.
Nikdo se už nedozvěděl,
co se stalo s máti,
většinou spíš mysleli si,
že ji kdosi kdesi klátí.
Publikoval(a):
Cori, 20.4.2023