Pocit
Pocit
Svět hoří
proud mě unáší.
Základy boří
všechno rozpráší.
Podstata žádná
smysl nevidím.
Duše prázdná,
kéž nic necítím.
Stíny a chlad
drtí můj svět.
Ten věčný hlad,
co zhubí květ.
Stále krvácím
krev pořád nikde.
Každý den zápasím,
kdy vůle dojde?
Nemohu kupředu
a ani do strany.
Necouvnu dozadu
všude jsou jen hrany.
Chci světlo
na kůži cítit.
Vše co se stalo
navždy odstínit.
Řetěz je dlouhý
sráží tě ke dnu.
Nesmysl pouhý,
táhne až k peklu.
Tíží tě okovy
ze tvé naděje.
Svážou ti hrdlo
než se nadechneš.
Publikoval(a):
eurius, 18.2.2023