Domů
Domů
Vyrvi si žebro
vyrob z něj nůž.
Bolí tě srdce?
Tak bodni hloub.
Klečíš, pláčeš
Pařáty dusí.
,,Lehni a mlč."
Slabost mě hnusí.
Nehty zlámané
a plné hlíny.
Kopeš si hrob
zotročen stíny.
Svět tě láme
obavy rdousí.
Už to vzdáme?
Duše tvá prosí.
Bolestí řves
nevydáš slova.
K čemu by byla?
Je to jen voda.
Topíš se.
V žluči a žalu.
Utop se.
Poddej se kalu.
Proč si to děláš?
Tážeš se sebe.
Nic tu přec nemáš,
co nebodá tebe.
Hoříš a topíš se
na dně své krve.
Stěny boří se
uprostřed tebe.
Ryješ si do duše
další své přísliby.
Tváříš se netuše
ač más pochyby.
Krev tě pálí
a strašně mrazí.
Rozptýlíš dálí
to co teď kazí.
Konečně padni,
tak už nevstávej.
Mrtvolo lehni,
snad tě zapálej.
Obloha temná
v tobě prázdnota.
Na kusy tě trhá
smrtící jistota.
Prosím, lež klidně.
Brzy to přejde.
Je ti ted bídně.
Časem to pojde.
Spinkej už koťátko.
V doupěti z hadrů.
Přejde to zakrátko.
Však půjdem domů.
Publikoval(a):
eurius, 16.2.2023