Anotace: Všem kterým rostou křídla

V kleci zlaté před zrcadlem malé děvče stálo
Na to že má krásná křídla,v tichosti si hrálo.
Chtělo letět,aspoň chvíli, zažít pocit volnosti
Zazářit a být tak krásnou,navzdor svojí skromnosti.

Počkalo si malé děvče až tatínek bude spát.
Jenom tehdy žilo život,jenom tehdy šlo se smát.
Aspoň chvíli býti jinou,třeba krásnou princeznou.
Poslechnout si od jiného píseň tolik líbeznou.

Táta zatím ve snu temném což se nikdo nedoví
Stavěl hrady často z písku,vlci už jsou hladoví.
Bál se o svou malou dceru,bál se že mu někam zmizí
Myslel si že bude stačit,dát jí lásku čistou, ryzí

Jenže táta hlupák starý,vůbec nemá ponětí
Že to děvče má už křídla,brzy někam poletí
Svojí láskou,péčí, strachem, děvče malé příliš svázal
Spíš než na sny,zda je syta, on se dcery často tázal

Sny a touhy,krásné snění, jsou kořením všedních dnů
Nechceš přece otče hrdý,býti katem dívčích snů.
Až roztáhne dcera křídla ,tak ji to ty mezku přej.
Pak si zavři svoji klícku a samotu-tvoji družku
U srdce si hezky hřej.

Pomni děvče co teď letíš, na svět z hůry hezky hledíš.
Jeho lásku zabít nesmíš
Pomni na tu lásku co ti dal,teď je to jen vzpomínka.

Až se jednou zpátky vrátíš,snad tam najdeš...tatínka (manžela)

Publikoval(a): MIDAZLU, 31.1.2023