Anotace: ---

Byla jednou jedna bílá víla,
milá a ve studánce se myla.
Tam snila, také vodu z ní pila,
bílým závojem se pyšnila.

Když však svůj obraz v ní spatřila,
jak nad studánku se naklonila,
hlava se jí zatočila,
padla v ni, jak zradila ji síla.

Byla to jen pohádková víla,
ta z paprsků měsíčního svitu,
jenž vstoupil do oblačného krytu,
když hodina půlnoční odbila.

I smutno jí bylo v těch oblacích,
a pláčem skropila svou studánku.
Potom se uložila ke spánku,
s ránem pak do slunečních obrací.

Publikoval(a): Litarts, 26.1.2023