Želé a vyžle / Na co myslíš / Proluka
Želé a vyžle / Na co myslíš / Proluka
Želé a vyžle
Rosolová obezita
chvějících se nadměrností,
co ta jen tak plané hostí,
pro něž ke své době žitá.
Vyhublé i vyžle sčítá,
z rodné půdy stéblo plodné,
v něm však zrní přesto drobné,
doba pozdně neurčitá.
Na co myslíš
Na to mnohé, co v mysl vstoupí,
a překotně se jen překrývá.
Sotva vzhlédne, oči i sklopí,
paměť pak ztopí, jiné vrývá.
To prchavé a pomíjivé,
kde z myšlenek víc nezůstává.
Ty snadné směny, nepojivé,
jejichž těkavý vjem ustává.
Ale snad přece něco v síti,
co přetrvává a vzhlíží dál.
Myšlenka, jež se vírou sytí,
planý vzdech, nechť si tíži vzal.
Proluka
Pauza v řadě domů
či vylomený zub.
Průsek v lese stromů,
paměť a její rub.
Ztráta v dlažbě kostek,
také díry v sýru.
Z klidu i náhlý vztek
nebo válka v míru.
Proluka též louka
plná barev květů.
Kde se kolem stlouká,
hněv a vlna střetů.
I pouhá myšlenka
cituplných zdání.
Co tak smysly leká,
v klamech vyznání.
Publikoval(a):
Litarts, 19.1.2023