Anotace: . . .

Stáli jsme tam v zimě jak osiřelí
a v lakotné radosti
počítali sníh.

Přijeli jezdci
a zase odjeli -
babička mi o nich povídala
nosí meč a smrt a želatinu
na břitvě rtů pokřivený smích

a nebojí se ničeho
kromě bělosti laně
a kouzel.

Dům, před kterým stojíme, nemá štít.

Buďs přišel
anebo nechoď -
nikdo tě nečeká
ale klepadlo na dveřích
je cizím potem černé na kost stříbra
a pořád ještě hřeje
od prokřehlých prstů.

Beru za něj -

nikdo se neozval.
Ale slyšeli jsme šoupání kroků
a pode dveřmi
zavrávoralo světlo.

Publikoval(a): Poutníček, 3.1.2023