Anotace: ---

Trojjediným

Každým dnem o kousek dál,
bys byl a někým se stal.
Sluhou, jemuž jsi i král,
v roli šaška opodál.

Král ti káže, sluha s ním,
šašek spíše jako mim.
Trojjediným jsi tak svým,
vládcem, také poddaným.


Kudy kam

V touze ve svůj cit se noříš,
hledáš kolem, pro co hoříš,
spoléháš nač, pak i zklamán,
nejistoty cítíš závan.

V mnohém dění toho snění,
život plyne, jak vše mění.
Co v něm dáno, to vždy vzchází,
také střetem, když se srazí.

A nevidíš-li kudy kam,
co je tvoje či zněním klam,
bojem jsi sám, byť nevíš proč,
podle své osy se spíš toč.

V trojverší

Nevím, píši co chci,
a snad si i slevím
v nižším odstavci.

Snažit se tak vzhlédnout,
myšlenky své zvážit,
na kterou spolehnout.

Nevím, o čem chci psát,
s citem pravým, levým,
či si jen v básni hrát.

Však je i o něčem,
trojverší, jako znak,
tu myšlenky terčem.

Klid

To ticho před bouří,
a svíravý pocit,
nejistoty...

Duše má, jsi to ty?
Vždyť i cit se má žít,
nejen v tíseň nořit.

Zima

Mráz a slunce
jinovatka.
Zase prudce
jiná zkratka.

Mínus čtyři
tu v bezvětří.
Chlad se šíří
i stupněm tři.

Vyšší je tlak
to ovzduší.
Nelétá pták
kdo, co tuší?

Že přijde sníh
a nižší tlak.
Pro zimní hřích
neb zmizí pak.

Den

ode dne ke dni,
od noci k noci,
svou pomocí.

Co zdá se přední,
řadí si rychlost
a svou zvyklost.

Sen

ode snu ke snu,
ve dne i nocí
své bezmoci,
jen zkousnu.

Publikoval(a): Litarts, 11.12.2022