Anotace: když má člověk strach a moc přemýšlí...

Koukám do očí smutku
a vidím sebe v zármutku.
Proč? Ptám se sama sebe.
Proč? Nikdo není kolem Tebe.

Odháněla jsi všechny ve strachu z ublížení,
ve strachu a tušení,
že přijde a už se nevzdálí
zlé, temné úskalí.

Že zklameš a ublížíš
drahé své a nejbližší.
Teď nemáš koho poranit,
ani koho potrápit.

Není nablízku ten,
kdo by byl ochoten
s Tebou se podělit,
s Tebou se rozdělit
o svá trápení,
o Tvé bolení..

Společný bunkr mít,
společné maléry a zážitky,
společné radosti a prožitky.

Já sobec jsem byla,
všechny jsem odháněla,
sama pro sebe žila
a sama sebe podváděla

Publikoval(a): JajniNaA, 18.4.2011