Pohlazení / S citem lovce
Pohlazení / S citem lovce
Pohlazení
Jaké to v té chvíli jmění,
oslovení, dotek něhy.
Slyšet jeho vlídné znění,
jak se mění v příběhy.
Ke ztišení i bolesti,
úzkostí, z mála jistoty.
Také sen, okamžik štěstí,
to pohlazení čistoty.
Získané či darované,
zahřeje i jedním slovem.
Jako jen vánek provane,
více tak o zdání novém.
S citem lovce
Cestou si šlapu blátem,
loužemi i asfaltem.
Kam tak vkročím,
vždy se točím,
bych popřál více očím.
Zkoumám, pátrám, hodnotím,
co je čím, a nebo tím.
Hledím vzhůru,
také k zemi,
bystřím vjemy,
pro svou mozkovou kůru.
Srovnávám se s prostředím,
a zájmy pak ho zředím.
Co tu pro mne,
ještě scedím,
jako náměty skromné.
Publikoval(a):
Litarts, 12.11.2022