Anotace: ---

Za obzorem

Tam, kdesi v dáli za tím vším,
kam již dohlédnout se nedá.
V rozměru svém stále menším,
až pak za obzor si sedá.

Klam a vjem, dojem, s ním i stesk,
vzdalující se vzpomínky.
Jak tak blednou, ztrácejí lesk,
o mnohých jen matné zmínky.

Pohled z vršku současného,
do té hloubi, do daleka.
Z nového všeho, jasného,
co i těší, hřeší, leká.

Tolika...

společných věcí,
však nadto přeci,
jak dalecí si...

Mnohý hlas z lidu,
i každý střet sám.
Zazní snad v klidu,
podoben hrám?

Tolika mála,
v každém tom znění.
Víc jen se zdála,
smyšlenka lpění.

S láskou

Plej zahrádku,
dokud plodí,
piš i zkratku,
jak se hodí.

Mysli na věc,
na svůj tanec,
a nech se svést,
hrou o čest.

Lesk je bída,
jen ten potlesk.
Co tak vydá,
pláč a stesk.

Publikoval(a): Litarts, 4.11.2022