Básně, Povídky, Úvahy, Pohádky, Fejetony, Romány, Reportáže

a

Ďábel

Ďábel

Antek Básně » o Lidech

Anotace: ........

Včera naposledy viděl jsem oblohu,
než mě shodili z nebeské klenby,
mou krásu pověsili na hřebík do rohu,
a zbožnost natřeli v odstínu hanby,
jen za to že jsem se vzbouřil pánu bohu,
teď musím stavět svoje katakomby.

Ti lidé, co mě ďáblem nazvali,
pak mě do svých příbytků pozvali.

A já padlý anděl plnil jsem jejich přání
tak tajemná, že o nich radši zticha mlčí.
Když v jeskyni s mrtvým mamutem dva v sevření,
né moc podobní člověku spíš dětem vlčím,
do krve prali se a prali,
tak že kůži ze sebe servali.
Mrknul jsem na pazourek na zemi,
a zazářil na něj světla vodopád,
jeden se sehnul a prsty všemi
sekl, druhý s podříznutým hrdlem pad.

O pár tisíciletí dál,
v době, kdy vládl papež a král.

Hřmot kladívka na kovadlině,
a meč syčící ve studené vodě
to všechno já způsobil.
Stovky mrtvých v propadlině,
šklebí se na mě ku vlastní škodě
a to všechno já způsobil,
když vytvořil jsem ocel,
a lidstvu ukázal jak jí přetvářet,
nejradši bych si dal pocel,
za to, co jsem se naučil vytvářet.

Tím pomalým vražděním jsem se nudil,
a často jsem se v noci ze spaní budil.

Proto jsem ze své vůle
vynalezl střelný prach,
a do hlavní pušek kule
a do vojáků vtiskl strach.
Bajonety rozpářali břicha,
kulomety roztrhali mračna,
v zákopech nikdo již nedýchá,
a teče z nich rudost průzračná,
kosti po polích se valí
a včelí máky rostou v dáli.

Po první velké válce, toužil jsem po druhé,
víc kruté, modernější a hodně dlouhé.

Vymyslel jsem skutečně nádherný zlepšovák.
U Jedné nejmenované ideologie
ukázal jsem lepší technologie,
které vědcům zašrouboval můj šroubovák.
Začal jsem lidi topit v plynových komorách,
protože v ohni hodně křičeli,
díky plynu stavěli se rovnou na márách,
a jako vlci na měsíc kvičeli.

S Oppenheimerem jsem se spřátelil,
a s mojí pomocí velkou věc vytvořil.

Ve světle nukleární pravdy,
poznáte, že já jsem novým Bohem.
V úsvitu miliardové vraždy,
zříte, že já jsem jediným vrahem.
Atomová energie všechno zničí,
a výraz lidstva v tváři silně kňučí.
Až dopadne vodíková bomba,
na reaktor v jaderné elektrárně,
navždy ustane za bohatstvím honba
a tak lidstvo spatří konečně mě.

A já si budu zpívat:
díky energii atomické,
vyhubím navždy sémě lidské.
Publikoval(a): Antek, 1.11.2022
Přečteno (60x)
Tipy (2) ... dát Tip/SuperTip
Poslední tipující: Lipová

Spodek

Stránka generována 23.10.2024 19:52
U nás jste dnes prohlídl(a) 1 stránek.
roboti