Život
Život
Vcházím v arénu,
do kruhu písku.
V ranách gangrénu
nevydám ni hlásku.
To je má rutina,
tak každé ráno.
Už nejsem hrdina,
není mi dáno.
Vstanu, zabiju,
tak každý den.
Krev zas proliju,
snad jest to sen.
Není cizí nýbrž má,
tak co na tom záleží
Hodnotu nic nemá,
nejsem pán svých otěží.
Je to otroctví
bez pout i biče.
Němé svědectví
pochoduješ křiče.
Tak táhnu dál
každé ráno znovu.
Vše čeho jsem se bál
je toto, zas a znovu.
Publikoval(a):
eurius, 12.10.2022