Ze života milenky
Ze života milenky
Do ucha šeptal mi jednou kdosi,
že i když podzim se na nás chystá,
jedině růžová dnes se nosí,
volba ta pevně je daná, jistá.
V růžové halence jsem prý ladná,
nejvíce pro jeho oči milá,
a tak jsem ke všemu byla kladná
a na vše ráda mu přistoupila.
Láskyplně o mě v noci dbával,
když letní vánek nám do oken vál,
slůvky mě pokaždé kolébával
ráno však zvedl se a šel zas dál.
Dodnes to netuším, kým vlastně byl,
když na mě koukal jak na obrázek,
hned ovšem veškeré emoce smyl,
jakmile došlo by na závazek.
Brzy mi došlo, že ve tvářích růž
přísluší ocůnu či hvozdíku,
do duše pustím si napříště už
jenom svou veselou harmoniku.
Dnes už jsem vzdělaná tak jako on,
znalosti mám dosti na doktorát.
O lásce lká jen můj akordeon,
a já jsem zmoudřelá navěky snad.
Publikoval(a):
Henriette, 21.9.2022