Anotace: vzpomínky u škrábání skla jednou ráno na Božím daru

Mráz maloval mi na sklo
stříbrná peříčka.
Studí jak polibek na víčka,
tenkrát ráno Tobě darovaný,
když jsme se pod peřinou zahřívali.

Mráz maloval mi na sklo
bílá oblaka.
Tak jako já jsou z daleka
a Tebe můj milovaný
si mé vzpomínky zachovaly.

Mráz maloval mi na sklo
šmouhy od bláta.
Jejich pověst jako má je prokleta.
To pro Tebe můj utajený,
na Božím daru touhy zažehnuly.

Publikoval(a): NikiD, 16.8.2022