Anotace: . . .

když už tě neuloží ani škarpa
ustelu ti ve své náruči

a dám ti polibek, i když pozdě
i trochu moc brzo.

odsoudila jsi nás
k věčnému natahování rukou
po dveřích, co za tebou práskly.

(otřáslo to i střechou
a zbořilo mne to v žebrech
doteď se objímám v pase
když je sucho
a nebe na spadnutí)

jednou dosáhneme
mí milí, jednou dosáhneme.
ale s rudou pivoňkou v ruce
jsem bez domova

v tuto nehoráznou sobotu.

Publikoval(a): Poutníček, 19.6.2022