Anotace: ---

Rozkvetlé kvítí luční,
potoční, také polní,
nevonné i co voní,
s lesy, jež věkem tu ční.

Babočky, otakárci,
i ti drobní motýlci,
k tomu básníci snílci,
krásy krajiny dárci.

Náhle převislá skála,
potůček z ní pramení,
čistoty jak znamení,
a pěnice se smála.

Opodál v křoví šramot,
to srnka z něj tu skáče,
ve větvích volá ptáče,
v pestrém tom ději samot.

Po nebi krouží káně,
v potoce pstruh se mihne,
kamení hbitě vyhne,
a člověk kráčí zvaně.

Publikoval(a): Litarts, 11.6.2022