Anotace: ...

Znovuznělá zněžnělá
tak nádherná ve svých proměnách
tisíckrát slepovaná vzpomínka
kdy kroužíš nade mnou
nasládlá vůně vody rozlité v březích

a přitom tvář zůstává strnulá
láme se v dotyku světla na stěnách
možná znovu zprůhledním
a po letech se znovu objevím
v zásuvkách tvého stolu

než zbyde jen popůlnoční melancholie...

Chybíš mi když se v březnu zaplavují louky
drolí se mé vzpomínky jako nožičky trilobitů
tisíckrát znovu slepované
jen ta vzdálenost mi připomíná let ptáků

a přitom mou tvář už pohltila noc
každý nádech cinká o stěny
v jemných konturách toho co nebylo
navzdory veršům rozbitým na střepy
miluji

přeměnu odpovědí na otázky...

Publikoval(a): Lugilla, 26.5.2022