Anotace: ---

Jak stéblo trávy

Tenké, křehké, zranitelné,
přesto silou vzdorující,
obnovou vždy bojující,
i zráním viditelné.

Posekané, pošlapané,
ze země se zvedající,
na svou chloubu dbající,
byť jak prohru chápané.

Samotné, jen plevel v trávě,
rovnané pak do trávníku,
kde tam má i místo vzniku,
v té společné vřavě.

Ti flétnisté

Pěnice rozezpívaná,
krátkou, zvučnou melodií.
Její hlas, ne podívaná,
v korunách stromů zplodí ji.

Přezpívá i kosa pána,
ten pak zmlkne a naslouchá.
Když si on i ona z rána,
pějí jen sobě do ucha.

Kos má větší repertoár,
ta, byť menší, silnější hlas.
K vábení her, takový dar,
aby je družky našly snáz.

Publikoval(a): Litarts, 16.5.2022