Anotace: ...

ZPOVĚĎ PITOMCE

Zas jsou tu chvíle kdy oči prostě slzí,
zas je tu okamžik kdy všechno mě mrzí.
Kdy zase srdce puká pod tíhou minulosti,
kdy ve mě řvou ty týdny plné zlosti.

Pořád se vracejí ty strašně kruté rány,
které navždy mohly zavřít lásky brány.
Když jsem byl nositel temného poselství,
skončit tím mohlo i mnoho přátelství.

Uměl jsem hnusně lhát a bolest rozdával,
těm co mi věřili jsem srdce rozlámal.
Mojí velké lásce, tátovi a také mamině,
hrozně jsem ublížil kvůli hloupé kravině.

Ve víru hazardu chtěl jsem najít štěstí,
za tenhle nápad bych zasloužil pěstí.
Vše jsem v něm utopil, peníze i sny,
mačkáním tlačítek jsem plnil svoje dny.

Někdo však při mě stál, mí strážní andělé,
partnerka, rodiče a nejlepší přátelé.
Zůstali přesto, že jsem byl pitomec,
do startu nového dali mi kopanec.

Teď je však potřeba minulost zahodit,
i tady se našel kdo uměl mi poradit.
Kdo prostě přišel a ukázal mi cestu,
kdo mi dal sílu stále nepodléhat trestu.

Kdo mi řek neblbni a dopředu koukej,
každý z nás někdy byl prostě hloupej.
Jsme jenom lidi a každý chyby dělá,
věnovaná důvěra ta je prostě skvělá.

Strašně si jí vážím a bude ve mě pořád,
už nikdy nechci být ten prolhanej neřád.
Nikdy už nechci ji zase všanc dát,
ty co mi ji poskytly mám nadevše rád.

Publikoval(a): Cabasek, 24.4.2022