Anotace: -----

Poskládej slova básníku.
Řaď je pomalu a líně
ať vyloupnou se na světlo
jak drahokam zalepený v hlíně.

Hlaď svoje slova
jak ruka hrnčířova mokrou prsť
jak milenec své milé prs
jak voda hladí ostré kameny.
Dělej to jako oni - tak i ty.

Pak pochopíš ten smysl v nich
a nebudeš chtít z nich zámek mít.

I v prostotě se pravda skrývá
tak v životě už prý to bývá
když pochopíš tu jemnou niť.

Tu nit co vede Tě a provází
v dobru i v nesnázi.
Tak jako tlukot srdce
jak dech a vzdych
jak pláč a smích.
Tak lehce, jak když hoří vích
či knot svíce.

Kdo z nás v životě chápe více?
Či muž, či dítě nebo žena?
Ta odpověď nechť zbyde otevřena
pro další zvídavé a smělé.
Ale ani u nich odpověď nenajdete.

Ptejte se básníka
jak skládá slova.
Jak vodu hladí ostré kameny.
Jak ruka hněte prs i prsť.
Anebo spolkněte dotaz svůj
a na ústa si dejte prst.
A držte se své tenké niti
nechť vede Vás podstatou bytí
od nepaměti k nepaměti.
Po dlouhé roky, po staletí.

A na cestu nechť svítí knot
a nezraní Tě ostrý hrot.
A nespadneš v jámu lvovou
a potomci nechť Tobě zbudou.
Až vrátíš se k nám.
Až projdeš vším.
Bytím i nebytím.

Publikoval(a): Evina Vituová, 20.3.2022