Anotace: ---

Těžko se píše,
pod tíhou klišé.
Vždyť, co jím není,
v tolika znění,
prozření?

Kde vybočení,
samo určení,
nemá-li původ,
a zrání i v plod.

Báseň je z duše,
formu si poutá,
také k poruše,
zase do kouta.

Prameny tekou,
někdy i řekou,
jíž se slévají,
proudem netají.

A vysychají,
sucho však tají...
Vrtají studny,
jen terén svůdný.

Těžko se píše,
pod tíhou klišé.
Jež si vždy motá,
sítě do kouta.

Po rozednění,
slunce, svěží chlad.
Jak odměnění,
krásou, po níž hlad.

Publikoval(a): Litarts, 20.3.2022