Anotace: Lyrická báseň podle skutečných událostí které se pravděpodobně nikdy nestali. Ale mohou se státi, když si sedneš na bobek a vypustíš ze všech otvorů, co tě zrovna trápí.

V zoufalství mozek hle ti krvácí
Život se potměšile s úšklebkem vytrácí
Svět tě druhou odvrácenou stranou vyzvrací
Srdce bije až něj lije na falešný poplach

Jsi jen kousek něčeho nestálého
Modlit se můžeš jen když máš své tělo
Uloupen a zatracen kdesi v krajině děsů
Potomek zrození nevykonaných procesů
Scény navlhlé toužebně očekávající trudné
nudné konce

Zvrhlost povýšena jako status quo zdejší
Hle kdo tu leží prohloubená očividnost
Vidím až na dno morků tvých vybělených kostí
V očích jen ta chtivost vraždící a loupící
Noci přes zavřená výčka nejdou vyprázdnit
Jsou tam stále odložena v sále útrpnosti jen
tak pro pocit

Stvořen a i tak ložen skrze ploty pavučin tiše a
uboze
Už došli nože zbyli tu jen děla která z těla tahají
duše
Řekl někdo suše s přízvukem mimozemšťana lapá po dechu
To ti řeknu tu zde na tomto místě kdosi leží jsou to
beznosí ve výkalech nočních depresí

Publikoval(a): Retarda, 18.3.2022